David P.Houghton, US Foreign Policy and the Hostage Crisis,
Cambridge University Press, Cambridge,UK 2001.s.252
Sign.. AC 955.05 Hou
Review by doc. Karel Krátký, University of Economics, Prague
English:
The monograph by D.P. Houghton, political scientist at University of Essex, deals with a very interesting topic from the history of relations between the United States and Iran. The author has focused on a historic event of the late 1970s and early 1980s when the crisis in those relations culminated. He describes the roots of this crisis that go back to 1953 on a story around the seizure of the American Embassy in Tehran that started in November 1979. In 1953 the government of Premier Mossadek was toppled with the help of Great Britain and the United States. The consequence of those events was the Shah Reza Pahlavi’s pro-American policy that ended with his fall in the autumn of 1979. The author’s critical approach based on archival documents, the press, and personal interviews with eyewitnesses suggests a number of options to set the 52 hostages free on the basis of interesting theoretical contemplations from the viewpoint of the decision processes in foreign policy. The author builds on similar cases of the post-war history and the experience of the administration of American presidents. However, the chosen solution to set the hostages free has ended up in failure, and has led to the defeat of Democratic President Carter in the 1980 elections. The release of the hostages after 444 days in January 1981 was achieved by President Reagan but the author does not mention it unfortunately. And yet I think that many analyses of the author could be an inspiration today for solving the many current problems not only between the two countries – the United States and Iran – but also in the entire crisis region that could be a solution acceptable to everybody.
Czech:
Monografie D.P.Hougtona, politologa na University of Essex, je věnována zajímavému tématu z historie vztahu USA a Iránu. Autor se zaměřil na historickou událost z přelomu 70. a 80. let, kdy vztahy dosáhly rovněž vrcholů krise mezi nimi. Na příběhu událostí kolem obsazení amerického velvyslanectví v Teheránu od listopadu 1979 líčí de facto kořeny této krise, které jdou až k roku 1953. Tehdy s pomocí V. Británie a USA došlo ke svržení vlády premiéra Mossadeka. Důsledkem těchto událostí byla proamerická politika šáha Rézy Pahlavího až do jeho pádu na podzim 1979.. Kritický pohled autora na základě archivních dokumentů, tisku a osobních rozhovorů s pamětníky naznačuje řadu možností osvobození 52 rukojmí na základě zajímavých teoretických úvah z hlediska rozhodovacích procesů v zahraniční politice. Autor vychází z obdobných případů poválečné historie a zkušeností za vlády amerických presidentů. Zvolené řešení osvobodit rukojmí ovšem skončilo neúspěšně a vedlo mimo jiné k porážce demokratického presidenta Cartera ve volbách 1980. Propuštění rukojmí po 444 dnech v lednu 1981 dosáhl až republikánský president Reagan, ale o tom se již autor nezmiňuje, což je škoda.
Přesto se domnívám, že řada autorových analýz by mohla aktuálně inspirovat i k řešení nashromážděných současných problémů nejen mezi oběma státy, ale i v celé krisové oblasti jako východisko přijatelné pro všechny.
